Den dvacátý třetí

Neděle 19.7.2020

V noci bylo hrozné horko,moc dobře se nespalo, za to nám uschlo všechno oblečení. Během večera přišla na chatu skupinka dětí s vedoucím, které původně chtěly spát v nedalekém přístřešku, ale při silném dešti a větru se to nedalo.

Ráno dáváme společnou snídani a konečně zjišťujeme kdo je to Rampušák. Jedná se o ochránce a vládce Orlických hor, také patrona horské služby. To vše ale jen během zimy, v létě přebírá vládu princezna Kačenka.

Pokračujeme po červené hřebenovce Jiráskovy cesty. Po chvíli procházíme kolem přístřešku na Vrchmezí. Vypadá dobře, ale očividně byl v noci obsazen.

Scházíme z kopce až do Olešnice v Orlických horách. Na náměstí se zastavujeme v hospůdce, ochutnáváme regionální pivo Jelen.

Zaujme nás možnost prohlídky Utzova dřevěného mechanického betlému vystaveného na radnici. Voláme na infocentrum, jestli se můžeme podívat. Po chvíli přichází paní učitelka, jenž pracuje o víkendech v infocentru a ukazuje nám betlém, který několik let vytvářel místní německý tkadlec. Něco takového jsme ještě neviděli. Všechny postavičky se dokonale hýbou, jsou vyřezávané s množstvím detailů. Autor sice betlém nestihl dokončit, bohužel ještě mladý zemřel nešťastnou nahodou, ale udělal na něm kus práce. Sestavený a rozhýbaný vypadá úchvatně. Po válce zůstal rozložený betlém na půdě jedné z opuštěných chalup a místní děti si figurky často brali domů na hraní. Některé se dokonce prodávali v 50.letech na bleších trzích. Podle paní průvodkyně se ale našlo pár místních lidí, kteří během rekonstrukce před několika lety, přinesli postavičky zpět. Takže je pořád naděje, že se betlém ještě trochu rozroste.

Jdeme dál kolem Zelinkova mlýna, kde se nachází velký rekreační areál Policie ČR.

Pokračujeme až k lesu, přes dědinu Nový Hrádek. Pomalu přicházíme do osady Peklo. Máme hlad, takže přímo v Bartoňově útulně, navržené stejně jak objekty na Pustevnách nebo lázně v Luhačovicích Dušanem Jurkovičem, obědváme a chutnáme další regionální pivo. Ještě uděláme rychlou fotku u sochy Karla Gotta.

Sestoupili jsme do údolí, takže další část cesty je samozřejmě nahoru do kopce. Přes Jizbice dorazíme až k rozhledně v Dobrošově, věžičce na Jiráskově chatě. Tato je také dílem Jurkoviče. Nahoru na vyhlídku nejdeme, stačí i krásné výhledy od chaty.

Scházíme zase dolů z kopce směrem na Náchod. Dnes nás čeká po téměř 650km první známá tvář. Verča nás pozvala k nim domů, kde dnes budeme i spát. Proto scházíme z naplánované trasy. Procházíme kolem pivovaru Primátor, přes celé centrum města až na náměstí.

V kavárně na náměstí chvíli odpočíváme a dáváme si kafe. Nad námi vidíme zámek, na který se chceme ještě podívat.

Volíme teda cestu přes zámecké schodiště přímo nahoru do areálu. S překvapením koukáme, že tu mají medvědárium s medvědy Ludvíkem a Dášou. Máme štěstí, zrovna se procházejí po výběhu.

Jdeme dál přes zámecký park a kolem vojenského hřbitovu do obce Kramolna.

Z asfaltu nás už dost bolí nateklé nohy, tak jsme rádi, že přicházíme do dnešního cíle. Verča nás vítá, konečně vyzouváme boty a sedáme k nim na terasu. Tatínek hned nabízí pivo, které nemůžeme odmítnout. Dneska trošku přesahujeme naší klasickou večerku, sedíme s Verčou a jejími rodiči až skoro do půlnoci. Unavení dáváme sprchu a míříme do postele.