Sobota 1.8.2020
Ne všichni jsme se v noci vyspali dobře. Vojta si sebou nevzal spacák, takže v noci klepal kosu pod dekou. Vstáváme brzy, dáváme rychlou snídani a vyrážíme na cestu. Pokračujeme po červené do vesnice nebo spíš osady Žďár a Kruh, cesta vede stále po silnici.
Přicházíme do obce Houska a míříme k jednomu z našich nejtajemnějších hradů. Nikdo nedokáže říct kdy a proč byla Houska postavena, ale ví se že je starší než jeden z nejstarších hradů, sousední Bezděz. Podle legendy tady na skále už v 9. století stávalo hradiště. Další z legend praví, že Houska stojí nad skalní průrvou přímo do pekel a vždy měla opačný účel než ostatní hrady. Chránila ty venku proti tomu co bylo uvnitř. Okolí prý dokonce střeží postava černého mnicha bez tváře, která má odradit všechny zvědavce od nočních návštěv přilehlých lesů.
Máme chvíli čas před prohlídkou, tak posedíme před bránou a dáváme kafe. Prohlídka trvá 45 minut, jdeme se podívat do kaple s vzácnými gotickymi freskami a dál pod hrad k údajně bráně do pekel.
Na nádvoří je i výstava ručně vyřezávaného mechanického pekla, volně inspirovaného Danteho Božskou komedií, konkrétně její první částí. Dvanáctimetrová délka a dvoumetrová výška dává prostor pro vyobrazení všech devíti kruhů pekelných a do budoucna se chystá další rozšíření o pozemské výjevy.
Z hradu pokračujeme po modré a na zastávce autobusu u rybníka si dáváme oběd. Potom ho jdeme spláchnout pivem do protějšího hostince. Cesta zase dlouho vede lesem, stále nahoru a dolů. Zapomeneme změnit barvu značky, tak pokračujeme stále po modré. Po cestě nic moc nepotkáváme, jen chalupy.
Vše obcházíme, to ale zjišťujeme až později. Jdeme přes Nedamov, Plešivec a zase přicházíme do Nedamova ke koupalisti Černý rybník. U Mariánského pramene v Dubé se konečně pořádně osvěžujeme, dnes je hrozné dusno a na teploměru skoro třicet stupňů. Přicházíme na menší náměstí, odkud Vojtovi pojede autobus domů.
Sedáme do hospůdky na rozlučkové pivo. Za necelou hodinu pokračujeme dál. Cestu volíme stále dál po modré značce, tak aby jsme se zase napojili na plánovanou cestu. Jdeme opět kus po silnici, poté zacházíme do lesíka, tam jdeme kousíček zkratkou. Procházíme mezi skalami, kde je na jednom místě vytesán skalní reliéf Krista a Panny Marie s dítětem.
Přicházíme do obce Pavličky, kde se chceme jít opláchnout zase ke hřbitovní pumpě, ale tentokrát je brána zamčena.
Poštěstí se nám to až u skoro vyschlé studánky pod Čapem o kus dál. Tady už jsme se napojili na původní naplánovanou trasu. Jdeme dlouho borovým lesem.
Za vrcholem Kostelec přicházíme k masivním skalním převisům, kde dnes strávíme noc. Pod Tisícovým kamenem spávali kdysi lidi doby bronzové, tak proč ne my. Místa tady jsou upravená, dokonce nechybí i posezení s ohništěm. Za chvíli usínáme.
