Pátek 31.7.2020
Sluníčko nás dnes nebudí jako obvykle, ležíme ve stínu u lesa, proto vstáváme později. Přes noc padla rosa, takže plachtu i spacáky máme dost mokré. V bufetu dáváme ranní kafé a párky s hořčicí. První část cesty jdeme po červené značce silnicí k Maníkovicím.
V lese zastavujeme u Kaple Klokočka zasvěcené sv. Stapinovi, ochránci proti dně a pijeme z místního pramene.
Další zastávka je u památník Osvobození z roku 1946.
Cesta po zelené značce lesem se zdá být nekonečná, celkem to je asi 10km. Přicházíme k rozcestí Sahara – Krupská silnice, odkud jdeme přímo dolů po silnici do městečka Bělá pod Bezdězem. Procházíme pěkně upravené Masarykovo náměstí, dál přes Českou bránu a zbytky opevnění.
V horku máme žízeň a zároveň je čas oběda, tak na rohu zapadneme do restaurace Sauna. Uvnitř zjišťujeme, že je to asijské bistro, takže se pořádně a dobře nadlábneme, dobijeme elektroniku a chvíli odpočineme před další cestou.
Na kruháči už v dálce vidíme hrad Bezděz, kam máme namířeno. Pokračujeme kolem koupaliště. Dlouhou dobu jdeme zase jen lesem.
Přicházíme do obce Bezděz, kde v infocentru zjišťujeme, že hrad je už půl hodiny zavřený. Jdeme se alespoň zchladit do místní restaurace. Servírky se ptáme, jestli má cenu se jít podívat nahoru k hradu, když je zavřeno. Prý se dá projít od jedné věže kolem hradeb k další a může se jít i na protější kopec Malý Bezděz, kde je pěkná vyhlídka na hrad. Po pauze se teda vydáváme nahoru na kopec.
Co jde, tak procházíme a lesní pěšinkou zkoušíme i vedlejší kopec. Úspěšně vyšplháme nahoru, opravdu je tu krásný výhled. Dokonce by se tu dalo i přespat.
No my jdeme dál. Ještě zastavujeme ve známé restauraci na čepovaného Birella, ten v horku skvělé osvěží a necháme si doplnit vodu. Další úsek trasy trochu změníme, na vlakové zastávce v Oknech máme vyzvednout za hodinu kamaráda Vojtu. Bohužel vlak bude mít hodinu zpoždění. Čas využíváme a jdeme se porozhlédnout po obci. U hřbitovní pumpy, což je většinou jediný zdroj vody ve vesnici, si umýváme zaprášené a unavené nohy. Za chvíli jdeme zpět k vlaku, kde i na zastávce povečeříme. Před devátou Vojta konečně přijíždí. Je moc hodin, tak se vydáváme dál najít místo na přespání. Skoro už za tmy jdeme po žluté značce směrem k lesu. Po chvíli vytahujeme čelovky. Napojujeme se na původní plán trasy a na kraji lesa roztahujeme spaní. Před půlnocí usínáme.
