Den sedmdesátý čtvrtý

Sobota 12.9.2020

Nespalo se nám příliš dobře, lavičky v přístřešku byly moc úzké, takže jsme se snažili celou noc nespadnout. Ale alespoň vstáváme brzy. Dnes nás čeká poslední den celé cesty. Po zelené značce pokračujeme do Střílek, vesnici na druhé straně chřibského hřebene.

Ráno se chceme najíst ve vyhlášené vegetariánské restauraci naproti zámku, ale jak je u nás zvykem, jsme tady moc brzo, otevírají až za dvě hodiny. Jdeme tedy do obchodu nakoupit potraviny a najíme se na autobusové zastávce.

Dál zamíříme k místnímu baroknímu hřbitovu. Ten je sice na první pohled volně přístupný, ale když vycházíme ven směrem k budce infocentra, paní uvnitř nás ihned zkasíruje. Vstup se platí. Jsme celkem překvapení, ale nezbývá nám nic jiného než jí dát peníze.

Nedaleko za koncem obce překračujeme hlavní cestu směr na Brno a přicházíme do další vesnice, a to do Zástřizel. Opět najdeme autobusovou zastávku a otevřeme pivo z koupených zásob. Je horko, tak se nikam neženeme. Pod mostem nedokončené Baťovi dálnice z přelomu 30. a 40. let procházíme na lesní cestu, která vede až k samotě Vlčák.

Odtud nás to vede po hřebenu až k rozhledně na Brdu, nejvyšším kopci Chřibů. Je víkend, takže tady potkáváme několik rodinek na výletě. Z rozhledny se podíváme po okolí, uděláme pár fotek, objednáme v malé budce u vstupu rozpustné kafé a vyrážíme dál na cestu.

Dalším zastavením je restaurace na Bunči. Oběd si tu nedáváme, je tu až moc lidí. Pouze doplníme tekutiny a pokračujeme dál. Po zelené značce přicházíme ke studánce U lvích hlav, napustíme vodu a pokračujeme dál kolem lovecké chaty Hubertky směrem na Salaš.

Cesta vede až k nově postavené rozhledně na kraji Salaše. Nahoru se nejdeme podívat, pěkný výhled na Uherské Hradiště je i zespoda a hlavně je tady spousta výletníků.

Lesní cestou si zkracujeme trasu a přicházíme na začátek Salaše k hospodě. Tady hned zapadneme na zahrádku dát si oběd. Chvíli posedíme a vyrážíme dál, cíl už je blízko. Po modré turistické a zároveň cyklostezce jdeme podél potoka Salašky až na začátek Velehradu. 

Konečně přicházíme k poutním areálu Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, na místo odkud jsme před sedmdesáti čtyřmi dny a zhruba 2100 kilometry vyrazili. Uděláme několik fotek na památku a jdeme si sednout do kavárny na vítězné espresso.

***************************************

Rád by jsem zjistil kolik lidí si příspěvky sem tam přečetlo. Mohli by jste mě proto prosím napsat nějaký komentář na blog pod poslední příspěvek? Pokud nechcete, aby to bylo veřejné, napište na začátek nezveřejňovat a on bude viditelný jen pro mě. Díky!