Úterý 8.9.2020
Skoro celou noc jsme byli v mlžném oparu, ale naštěstí ráno, jak vyšlo sluníčko bylo krásně a vše nám rychle uschlo. Po snídani balíme věci a pokračujeme stále dál podél Dyje.
Již po chvíli máme mokré boty od rosy na trávě. Kousek jdeme po hranicích a část i přímo přes Rakousko. Po prvních ranních kilometrech přicházíme k vlakové zastávce Jevišovka. Na lavičkách u odpočinkového místa pro cyklisty sedáme a načerpáváme síly. Odtud půjdeme velký kus cesty po cyklostezce, vlastně až do Mikulova. Čeká nás téměř 20 km po asfaltu.
Vyrážíme k první obci, Nový Přerov. Tady hledáme místo, kam zajít na dopolední kávu. Mapa nám ukazuje nejbližší hospůdku kousek od cyklostezky, tak mířime do Oázy na konci světa pro kávu a něco na osvěžení. Paní majitelka je po prvních ranních štamprličkách vyloženě v dobré náladě, tak nám na uvítanou zazpívá Když jsem šel z Hradišťa. Již od rána je velké teplo. Pokračujeme dál, většinou mezi poli, nebo kolem vinic. Procházíme kolem obce Dobré Pole a na okraji obce Březí, u vlakové zastávky, si dáváme další pauzu. Ještě jsme neměli oběd, tak si tady objednáme alespoň polévku a pivo.
Vyrážíme dál a zanedlouho už v dálce vidíme Mikulov a kousek před městem začíná CHKO Pálava.
Přicházíme na mikulovské náměstí a sedáme do Nevinné kavárny. Po chvíli se k nám přidávají kamarádi Iva s Ivanem a malým Františkem. Pokecáme, ale kolem šesté hodiny se musíme rozloučit, čeká nás dnes ještě kousek cesty. Vyrážíme vzhůru přes město, již po červené turistické značce. Z věže zříceniny Kozího hrádku je krásný výhled na celý Mikulov.
Za městem již míříme kolem vinic nahoru do kopce a k lesu. Obcházíme geopark Turold s jeskyní. Odtud cesta vede kolem silnice po pěšině podél vinic.
Slunce už je hodně nízko a zhruba za půl hodiny bude tma. Proto se rozhodujeme, jestli zůstaneme v kempu v bývalém lomu Ranč, kde je možné legálně přespat, nebo budeme pokračovat do CHKO. Tady je sice podle webových stránek dovolené spát pod širákem, ale na všech cedulích je přísný zákaz kempování. Nakonec pokračujeme dál do kopce, směrem na Stolovou horu. Ještě máme chvíli čas před západem slunce, tak doufáme že po cestě najdeme nenápadné místo na spaní. Vyšplháme na Stolovou horu, rychle se podíváme na zříceninu Sirotčí hrádek a stále po červené jdeme až do Klentnice.
Obec už se soumrakem projdeme a míříme opět k lesu. Nakonec se nám zalíbí přístřešek u rozcestí Soutěska. Už za tmy roztahujeme spacáky a doufáme, že nás neprobudí nějaký prudič, co bude chtít diskutovat o legálnosti spaní pod širákem.