Středa 2.9.2020
Ráno nám trvá dlouho než vylezeme ven ze spacáků. Venku sice svítí pěkně sluníčko a je modrá obloha, ale dovnitř altánku se zatím nedostane a proto je tu chládek. V noci taky nebylo úplně nejtepleji. Navíc byl ještě měsíc v úplňku a všechno celou noc osvětloval. Úplně dobře se nám teda nespalo, ale to nemění nic na tom, že stejně musíme vyrazit.
Dnes už konečně za světla se jdeme podívat na kostel u kterého jsme spali a kde momentálně probíhá rekonstrukce. Nakoukneme jen přes zamřížované dveře a kolem lešení pokračujeme dál po zelené značce.
Vesnicí Mutná jen procházíme a za zatáčkou se dostáváme k silničnímu zaterasu a značce zákaz vjezdu. To samozřejmě ignorujeme. Až dál vidíme že to nebude jen tak. V silnici je obrovská díra, ve které teče potok. Asi právě budou dělat nový most. Nezbývá než najít jinou cestu. Sto metrů od jámy, kde potok teče remízkem, najdeme dost úzké místo a přeskakujeme na druhou stranu. Přejdeme rychle pole a zase se zdárně napojíme na zelenou a pokračujeme dál.
Jdeme polní cestou. Zanedlouho uvidíme co napáchali poslední několikadenní deště. Pole je opět na několika místech podmáčené a horko těžko tyto úseky překračujeme. Boty máme už hned takto z rána mokré a celé od bahna. Naštěstí se po kilometru dostáváme na silnici. Ale za mostem u Louckého mlýna zase odbočujeme na žlutou značku, která vede podél toku Moravské Dyje.
Modlíme se, aby jsme zase nenarazili na podmáčenou cestu. Ze začátku jdeme naštěstí lesem. Po chvíli přicházíme na louku u řeky, kde na břehu leží umělecké dílo, Kameny přání. Jsou to jen obyčejné pomalované balvany s jedinou malou zvláštností. Mají v sobě navrtané díry. Do těchto děr by měli lidé zasunout papír s napsaným přáním, a ten na jaře rozvodněná Dyje odnese do Černého moře.
Sedáme na kameny a dáváme malou pauzu. Zatím jsme nesnídali a další obchod je ještě daleko. Tak si uvaříme alespoň to jídlo, co mělo být až na večeři. Po pauze pokračujeme dál. Už za chvíli se brodíme opět po kotníky ve vodě. Jinak bychom přes louku neprošli dál. Cesta je ale moc pěkná. Přicházíme k ohradám s koňmi. Dál nás vítá cedule kempu Letní den, který je součástí obrovském areálu Zámečku Janovského údolí.
Přes mostek pro pěší přecházíme trocu rozvodněnou Dyji. Dostáváme se do ohrady s ovcemi, ty na nás ale jen poťouchle zírají. Projdeme kolem nich zase do lesa, kde náhodou narazíme na studánku. Doplníme vodu, vypereme ponožky co máme na nohách a vyměníme mokré za suché. Snad už se dnes nikde brodit nebudeme. Další obcí Janov jen rychle projdeme. Obchod tady není. Všude podél silnice jsou zase prvorepublikové bunkry. Přicházíme do Nového Hobzí a dál po cestě až do Modletic. Tady uhýbáme na lesní cestu. Jdeme pořád kolem vody. Za pár kilometrů konečně přicházíme do Písečné, kde je otevřený obchod. Nakupujeme jídlo na oběd, dnešní večeři a snídani na zítra.
Poobědváme venku na lavičce, tak jak je poslední dobou našim zvykem. Pokračujeme dál za vesnici po žluté značce. Všude kolem jsou ohrady s koňmi, velké areály se stájemi a výběhy. V lese opět překračujeme řeku po železném mostě.
Jdeme dál po asfaltové cyklostezce, na které po dlouhé době potkáváme slepýše a dokonce i užovku obojkovou.
Dostáváme se pomalu až k rakouským hranicím. Uhýbáme na polní cestu, po té jdeme velký kus a poté zase kus po asfaltové cyklostezce. Část cesty zase po silnici a na kopci mezi polemi uhýbáme k Vratěnínu.
Ještě se jdeme rychle podívat k řopíku, na kterém postavil jeden známý architekt studii minimalistické chaty. Chtěl tím poukázat na to, že by se pro tisíce chátrajících bunkrů mohl najít nový účel existence.
Ve Vratěníně nás na náměstí čeká Markéta, která dnes přijela až z Ústí nad Labem, aby s námi šla několik dní do Znojma. Na lavičce si chvíli odpočineme, v obchodě koupíme malou svačinu, pojíme a po půl hodině vyrážíme společně na cestu po zelené naučné Graselově stezce. Johann Georg Grasel byl slavný loupežník působící na začátku 19. století na pomezí Čech, Moravy a Rakouska. Za svůj první zločin byl prý trestaný už v šesti letech. Není divu, že jeho příjmení zlidovělo a proniklo do obecné češtiny jako nadávka pro zloděje, násilníka nebo i vraha.
Jdeme dál přes vesnici kolem kostela a budovy bývalého kláštera Bosých Augustiánů.
Po pěti kilometrech konečně přicházíme k altánku u Grázlovy vyhlídky. Tady je konec asfaltové cesty. Jen co sedneme pod střechu začíná pršet. Dnešní předpověď počasí jasně ukazovala další déšť až v neděli. Bohužel zase je vše jinak. Prší až do noci než jdeme spát. Z jedné strany přístřešku se nám naštěstí podařilo natáhnout naší plachtu, tak aby na nás z boku, co fouká vítr, nepršelo. Zatím jsme v suchu, uvidíme jak dopadneme během noci.
