Den osmnáctý

Úterý 14.7.2020

V noci bylo celkem chladno, ale i tak jsme se vyspali dobře. Vstáváme časně, dnes nás čeká zatím nejnáročnější úsek. 

Pokračujeme po červeně značené hřebenovce. Procházíme kolem Petrových kamenů. Nepřístupného místa, kde roste několik druhů rostlin, které nenajdeme nikde jinde. Musí se chránit (i když k nim vidíme vyšlapanou cestičku).

Scházíme dolů k Ovčárně, kde se občerstvujeme ranní kávou v bufetu horské služby. Kolem již takto brzo ráno procházejí davy lidí mířící k Pradědu.

Svižným krokem téměř všechny předcházíme, po cestě můžeme pozorovat pasoucí se skotské krávy s načesanou ofinou a malé karpatské koně. Oba druhy zvířat jsou zde chovaná za záměrem návratu pastevectví na hřebeny Jeseníků a obnovy původního složení horských luk (vytlačení plevelných borůvek).

A jsme nahoře. Rádi bychom i na rozhlednu, ale jednak vyhlídka vypadá v dezolátním stavu a druhak nechceme dávat tolik peněz jen za vstup. Ani suvenýry nejsou otevřeny, tak pokračujeme zase dál.

Další zastávkou je chata Švýcárna, nejstarší a asi poslední chata co zachovává ducha hor a horalů. Dáváme pivo z restaurace a oběd ze zásob.

Stále po červené přicházíme na Červenohorské sedlo, kde zase odpočíváme u kávy a dobíjíme elektroniku. Dorazili jsme zhruba do poloviny dnešní cesty.

Krátké zastavení děláme u kapličky Památníku obětem hor.

Odtud stoupáme až k rozcestí u Bílého sloupu. Sloupy této barvy původně sloužily v horách jako turistické ukazatele.

Přicházíme ke Vřesové studánce, kde chvíli posedíme a doplníme vodu. Původně tady stála několik desítek metrů nad pramenem poutní kaple, nyní pouze zbývá v základech zasazený nový oltářní kámen a postavený kříž.

Další zastavení je na vyhlídkovém místě na přírodní rašeliniště, zem je tady stále podmáčená, proto dnes často chodíme po vybudovaných dřevěných chodnících.

Přes Trojmezí se dostáváme k dalšímu vrcholu a vyhlídkovému místu, Keprníku. Výhledy máme krásné, můžeme pěkně vidět jaký kus cesty už máme za sebou.

Dalším zastavení je chata Šerák. Je odpoledne a ještě nás čeká několik hodin chůze, tak se zastavujeme na pivo, utopence a nakládaný hermelín.

Odsud pokračujeme dál po modré k Obřím skalám. Dál po zelené, kolem Vražedného potoka až do Ramzové. Celý tento úsek od Šeráku se nám zdá nekonečný, pouze z prudkého kopce a délka trasy moc neodpovídá.

Konečně přicházíme do Ramzové ke ski areálu. Jsme vyčerpání, chceme si dát něco k pití, když procházíme kolem krásného turistického přístřešku. Sice nás dnešní cíl měl být ještě o pár kilometrů dál, ale tady se nám natolik líbí, že kupujeme zasloužené pivo v protější restauraci a už si chystáme spacáky v přístřešku. Lucie se jde ještě zeptat k blízkému hotelu, jestli bychom od nich nemohli koupit polské zloté, které budeme asi zítra potřebovat, ale marně, nemají na prodej. No nic, vaříme večeři, dáváme rychlou očistu v umyvadle, které je součástí přístřešku (i s pitnou vodou) a jdeme na kutě.