Den jedenáctý

Úterý 7.7.2020

Vstáváme odpočatí s dobrou náladou. Bohužel venku je pořád zataženo a není možné skoro nic vyfotit.

Po snídani jdeme do bufetu na kafe před cestou a můžeme vyrazit. 

Včerejškem jsme zdolali 250. km na cestě, ale nejsme z toho příliš nadšení, kilometry chybí. Jsme limitováni časem a naše neustále odklady začátku cesty se možná projeví na konci. No pořád věříme. Jestli celou naplánovanou trasu přes prázdniny zvládneme, musíme do toho víc šlápnout.

Z chaty jdeme nejprve po červené, kde za chvili narážíme na památník lysohorským obětem. Od Lukšince pokračujeme dál po žluté značce.

Lehce ztrácíme trasu a jdeme neplánovaně kolem Jízdárny Malenovice, ale l o kus dál se naštěstí zase napojujeme na správnou cestu.

U studánky U korýtka doplňujeme vodu a sestupujeme udělat pár fotek k Satinskému vodopádu.

Po žluté procházíme Malenovicemi a u hospody Pod Borovou se napojujeme na modrou, která nás zavede až do Frýdlantu nad Ostravicí.

Ve městě, po více jak týdnů chůze, opět pociťujeme vliv koronaviru. Zase jsou tady povinné roušky a sportoviště obehnané páskou zákaz vstupu. Zatím se opatření týká jen karvinského a frýdecko-místeckého okresu.

Rychle nakoupíme něco k snědku, pojíme v parku na lavičce a spěcháme pryč z civilizace. Ale věříme že se Frýdlant ze všeho co nejdříve vzpamatuje, protože se  tady bojuje projistotu na všech možných frontách.

Nad městem nás po cestě mile překvapí “lesní bar” s povedenou dřevořezbou od  neznámého umělce. Dáváme každý pivo na osvěžení a pokračuje do kopce. 

Procházíme kolem kaple sv. Antonína, nové roubenky Ondřejníček a staré bývalé turistické chaty Ondřejník.

Pokračujeme po zelené přes kopec do Lhotky, Kozlovic a v lese se napojujeme na stezku Janáčkův chodníček, ten nás zavede až do skladatelova rodiště.

Přes žebřík vstupujeme do Obory Hukvaldy, jedné z nejstarších obor na Moravě.

Hned za plotem vidíme první stádo daňků, ty tady spolu s muflony a divočáky tvoří místní osazenstvo. Daňky potkáme ještě několikrát, zbylé zvířata se před námi raděj schovávají. Teda kromě rysa, ten čeká u místní studánky.

U sochy Lišky Bystroušky, jenž připomíná první uvedení opery ve městě, zabočíme doprava do kopce a doufáme, že zřícenina hradu Hukvaldy bude dnes ještě přístupná.

Bohužel jdeme pozdě, už zavírají. Nedá se nic dělat, procházíme ven z obory a jdeme se podívat na Janáčkův dům. Podle informační tabule skladatel nejraději komponoval v pravém dolním okně.

Kousek pod zámkem jíme večeři, v hotelové restauraci dáváme pivo na dobré spaní a pokračujeme po silnici směrem Mniší.

Po cestě hledáme vhodné místo k přenocování. Sice trochu scházíme z cesty, ale nakonec nocujeme u vodní nádrže Větřkovice. Jdeme si lehnout za kuňkání žabek a šplouchání ryb a doufáme, že nás v noci nevzbudí porybný anebo náruživý rybář. Naše místečko je ideální pro oba dva.