Středa 8.7.2020
Vstáváme celkem pozdě, obloha je zatažená, ale to nám nevadí, aspoň nebude takový pařák. Včera jsme sešli z cesty, takže se vracíme zpátky k silnici a po ní dolů do Mniší.
V místním obchůdku koupíme jídlo na snídani a na lavičce pojíme. Pokračujeme do další obce Vlčovice, kde za kostelem uhýbáme doprava nahoru na cyklostezku Holý vrch. Delší dobu procházíme lesem, Přírodním parkem Podbeskydí.
U Janíkova sedla se napojujeme na naučnou stezku Lašská – Kopřivnice. V průběhu cesty scházíme k Raškově vyhlídce, ze které jde krásně vidět na Kopřivnici.
Od hradního rybníka stoupáme mírně nahoru ke zřícenině hradu Šostýn. Ten stojí už od husitských válek opuštěný a v 19. století sloužil jeho kámen jako základ pro kopřivnickou hrnčírnu.
U městského koupaliště vstupujeme do Kopřivnice a rovnou mířime k tatrováckému Technickému muzeu.
Samotná Tatra je třetí nejstarší (1897) existující automobilkou světa s nepřerušenou výrobou. Ve své době vyráběla dokonce letadla anebo prototyp aerosaní pro německou armádu určených k nasazení na východní frontě. Expozice obsahuje všechny modely vyráběné v průběhu let od Tatry President (první automobil v Rakousku-Uhersku), Tatry 77 (prvním sériově vyráběným aerodynamickým automobilem na světě), přes závodní modely, až po expediční vozidlo trochu pozapomenuté výpravy Tatra kolem světa z přelomu 80. a 90. let, jenž měla navázat na cesty dalších dvou osobností spojených se značkou, Zikmunda s Hanzelkou. Ti projeli koncem 40. let Afriku a Jižní Ameriku s modelem T 87 a na přelomu 50. a 60. let Sovětský Svaz, Asii a Oceánii s Tatrou 805 truck.
Součástí muzea je i expozice o místním rodáku a jeho ženě, olympionikům Emilu a Daně Zátopkových.
Z muzea jdeme dál po modré do kopečka k Váňovu kameni a ještě výš, až k rozhledně na Bílé hoře. Ta má svým tvarem připomínat šroubovici DNA. Z plošiny sledujeme okolí, kudy jsme již za posledních pár dní prošli a co nás čeká dál.
Stále se držíme modré značky a z kopce sestoupíme až do Štramberka. Před návštěvou zbytků hradu se štramberskou Trúbou se posilňujeme domácí kuchyní a pivem v restauraci bývalé turistické chaty Dr. Hrstky.
V uličkách pod hradem ochutnáváme plněné štramberské uši. Podle legendy se vstahuje jejich původ k mongolskému tažení na Moravu ve 13. století. Místním obyvatelům, ukrytými před nájezdníky na blízkém kopci Kotouč, se podařilo v noci po bouřce prokopat hráze rybníka a tak ležení vytopit. Ráno už našli mezi zbytky stanů, jen vaky s nasolenýma lidskýma ušima, jenž vojáci měli poslat Chánovi jako důkaz, kolik dokázali pobít křesťanů.
Pospícháme na poštu, která za chvíli zavírá, abysme domů poslali první várku turistických magnetek. Na kraji Štramberku vstupujeme do Národního sadu a směřujeme k zatím nejstaršímu objevenému sídlu člověka u nás, jeskyni Šipka. V pravěku jeskyni střídavě obývali lovci a dravá zvěř. Dokonce zde byla nalezena i čelist asi 10 letého neandrtálského dítěte.
Pokračujeme okruhem skrz Národní sad, kde každých pár desítek metrů narážíme na bustu některé z významných českých osobností.
Přes Jurův kámen scházíme dolů na dlouhý úsek po asfaltové cestě. Začíná pršet. Nasazujeme nepromokavé bundy a pláštěnky na batohy, ještě nás stále kus cesty čeká. U rozcestníku Libotín měníme značku na zelenou a osvěžujeme se ve studánce U dobré vody. Přicházíme do Žiliny u Nového Jičína, kde na autobusové zastávce rozmýšlíme kde budeme spát dnes večer.
Stále prší a předpověď na noc nevypadá nijak hezky, takže zamlouváme pokoj v penzionu v Šenově u Nového Jičína. Ve zrychleném módu procházíme Novým Jičínem, ještě stihneme koupit něco k večeři a snídani. K ubytku přicházíme promočení o půl 9 večer. Máme pro sebe celý apartmán i s kuchyňkou, údajně náhodou poslední. Teplá sprcha bodne, uvaříme večeři a hurá do postele.