Středa 15.7.2020
Vstáváme krásně odpočatí. Pomalu balíme věci, když si všimneme, že přímo naproti naší chaloupky je malý stánek s občerstvením a už od 8 hodin u něj postávají lidé. Za chvíli se otevírá, jdeme se tam podívat. Najdete tu vše potřebné. My si dáváme “grilovaný párek v rozpečené bagetce”, prostě klasický párek v rohlíku, ale lepší. K tomu tvarohovou buchtu a paní nám i uvaří kávu ze svých zásob. Chvíli posedíme, poklábosíme a vyrážíme na cestu.
Držíme se stále červené, prochází přes vlakovou zastávku a směrem dál na Petříkov. Obdivujeme chaloupky kolem cesty, jsou opravdu jak z pohádky, taky téměř všechny slouží k pronájmu, asi tu moc místních už nežije.
Zabočujeme vlevo do kopce v lese. Přicházíme k Císařské lovecké boudě. V tomto přístřešku jsme původně chtěli spát včera.
Jdeme dál k lyžařskému areálu Paprsek. Na horské chatě na chvíli zastavujeme, přesně na jedno rychlé pivo.
Podívat se také do blízké kapličky sv. Krištofa, patrona všech poutníků a lidí na cestě.
Pokračujeme přes Růžovou a Medvědí boudu. Poprvé ma naší cestě přicházíme k polským hranicím, které nám budou dělat společnost pár dalších stovek kilometrů.
Další zastávkou na pivo je Kladské sedlo, srub stojící přímo na hranici s Polskem. Tady potkáváme tři trempy od Břeclavi. Chvíli s nimi pokecáme, okoštujeme jejich meruňkovici a mandlovici, ale blížící se mraky nás vyženou na cestu dřív, než si s klukama stihneme dát druhé pivo.
Přicházíme k dalšímu rozcestníku Hluboká jáma, kde si konečně chceme něco zakousnout k obědu. Každý spořádáme pár soust, když začne pořádně pršet, chvíli dokonce i s kroupami. Nasazujeme nepromokavé oblečení a doufáme, že se to rychle přežene. Začíná hřmít, ale déšť polevuje.
Na vrchol už to není daleko a vypadá to, že mraky jdou na opačnou stranu. Riskujeme a vyrážíme přímo nahoru do kopce. Po chvíli opravdu přestává pršet a my můžeme vidět obrovský černý mrak za námi. Hřmění slyšíme už v dálce. U rozcestníku Franciska se odpojujeme ze značené cesty a prodíráme se borůvčím vzhůru k vyhlídce a soše slůněte. Ta tady stojí již od roku 1932. Opodál jsou pozůstatky Lichtenštejnovy chaty, vlastně už z ní zbylo jen podsklepení.
Osvěžujeme se pár loky z pramene řeky Moravy a zanedlouho je před námi vrchol Králického Sněžníku.
Na kopci můžete vidět hromadu balvanů, které tu zbyly po rozhledně císaře Viléma, která kdysi stála na tomto místě a musela být začátkem 70 let kvůli havarijnímu stavu odstřelena. Ruiny jsou dnes symbolickým vrcholem hory.
Dost fouká, takže se tady příliš nezdržujeme a pokračujeme po zelené k polským sousedům. Dnešním cílem je polská chata Schronisko Na Sniezniku. Do poslední chvíle doufáme, že nám vezmou české peníze. Máme štěstí, ubytují nás, české koruny berou. Rovnou si dáváme i večeři, tradiční polský bigos. Šestilůžkový pokoj máme sami pro sebe. Všude kde to jde rozmisťujeme mokré oblečení. Na chatě se topí a v pokoji je přímo horko, takže vše nám do rána pěkně uschne. Zbývá jen rychlá sprcha a postel.
