Sobota 18.7.2020
V noci dost foukalo, i tak jsme se vyspali a vstáváme časně. Večer k nám ještě přibyl další turista se psem. Fenečka občas v noci vrčela na Lukášovu šustící karimatku. Ráno ale už byla kámoška, dokonce jsme si ji uplatili kouskem klobásky. Balíme saky paky a vydáváme se směrem k tvrzi Hanička.
Sice mají muzeum otevírat až téměř za hodinu, ale doufáme, že aspoň občerstvení už bude otevřené a dáme si kafe. Potkáváme mladého brigádníka, který prý bude za chvíli otevírat. Když se ani po čtvrt hodině nic neděje, jdeme dál.
Kluk nám alespoň poradil jeden pěchotní srub po cestě naším směrem, kde se dělají prohlídky a je plně vybaven tak jak byl na podzim roku 1938, zkusíme tam zajít. Odbočujeme k Anenskému vrchu, k rozhledně Anna. Bohužel jsme už od rána v mraku, takže nemá smysl šplhat nahoru na vyhlídku.
Pokračujeme dál a přicházíme k pěchotnímu srubu Průsek.
Dva páni tam zrovna něco opravují, ptáme se i tak na prohlídku. S nadšením nás berou dovnitř. V úžasu koukáme jak to mají perfektně zařízené, dokonce topí (je tam o dost tepleji než venku). Hltáme každé slovo a procházíme si všechny místnosti, zkoušíme i zamířit těžkým kulometem (zrovna před hledáčkem prochází lidí). Prohlídku na tomto místě můžeme vřele doporučit, opravdu se nám moc líbila, dozvěděli jsme se a viděli jsme spoustu zajímavostí. Například se jim podařilo získat protitankový kanón, který Němci převezli za války konkrétně z tohoto srubu až na Atlantický val. Byl použit přímo proti vyloďujícím se spojeneckým vojákům v Normandii. Vstupné je dobrovolné, kdo co dá. Pánové ze svého volného času a peněz tento objekt zvelebují a renovují. Skvělá práce. Loučíme se.
Hned o kousek dál je parkoviště a dokonce i zastávka cykloautobusu. Je víkend, takže tušíme, že i přes nehezké počasí, nás dnes čeká spousta kolařů. Přicházíme k rozcestí Pěticestí, kde je u občerstvení již velká skupina cyklistů. Dáváme si kafe a jdeme dál do lesa.
Konečně se zbavujeme nepříjemné cyklostezky a asfaltu. Zastavujeme u Kunštátské kaple, cesta už začíná mít trochu dobrodružnější vzhled.
Jdeme úzkými vyšlapanými cestičkami mezi borůvčím, co chvíli se musíme ohýbat kvůli větvím v cestě. Trochu zcházíme z cesty, ale rychle najdeme správný směr.
Napojujeme se zase na asfaltovou cyklostezku, po které půjdeme dnes až do cíle. Přicházíme k rozhledně na nejvyšším vrcholu Orlických hor Velká Deštná. Jsou tu mraky lidí, v rychlosti vyšlápneme schody nahoru, výhled téměř žádný a zase rychle dolů.
Pokračujeme dál na Šerlich k Masarykově chatě. Jsme žízniví a hladoví. Dáváme si oběd a pivo. Venku začíná pršet. Zkoušíme obvolávat ubytovny v deset kilometrů vzdálené Olešnici v Orlických horách. Bohužel pro nás, všude mají obsazeno. Zeptáme se teda přímo tady na chatě na možnost ubytování. Cena je sice vyšší (klasický příplatek za jednu noc), ale součástí je i snídaně. Dnes nemáme moc na výběr, nechceme zmoknout, tak zůstáváme zde. Nakonec bereme rovnou polopenzi, ubytováváme se, dáváme sprchu, jdeme na večeři a už nás čeká jen odpočinek.
