Čtvrtek 16.7.2020
V noci jsme oba měli zlé sny. Bylo přetopeno. Ale odpočinuli jsme si. Dáváme pravé polské kafe a vyrážíme zase dál.
Předpověď počasí na dnešní den opět není nijak přívětivá. Volíme kratší trasu pouze do Králíků, kde plánujeme navštívit muzeum československého prvorepublikového opevnění.
Od chaty se vydáváme po polské zelené značce k sedlu Puchača a tam se napojujeme na českou červenou.
Přicházíme k rozhledně na vrchu Klepáč (polsky Trójmorski Wierch). Polský název nese z toho důvodu, že na tomto pohoří pramení tři řeky, které tečou do tří různých moří. Do Černého moře (řeka Morava), do Baltského moře (řeka Kladská Nisa) a do Severního moře (řeka Tichá Orlice). Poláci mají krásný název pro severní moře, Morze Północne. Na rozhlednu se ani nepokoušíme vylézt, jsme přímo v mraku, takže výhledy nejsou žádné.
Sestupujeme prudkým kopcem dolů. U rozcestí Horní Morava se odpojujeme od hranic a pokračujeme po červené značce doleva.
Procházíme kolem pár chat a zvoničky pod Jelením vrchem. Jdeme po polích a už vidíme, jak se k nám přibližují černé mraky. Ujdeme ještě pár kilometrů a začíná pršet. Nasazujeme opět nepromokavé oblečení a pokračujeme v cestě, už by to nemělo trvat dlouho do dnešního cíle. Za obcí Prostřední Lipka už pomalu začínají Králíky.
Po obou stranách cesty vidíme menší bunkry, lidově zvané řopíky. Název vznikl od zkratky Ředitelství opevňovacích prací, jenž mělo na starosti výstavbu pevností.
Napravo u cesty míjíme pěchotní srub U cihelny, ve kterém dne 3. října, při vyklízení pevnosti a přípravách na opuštění hranic, spáchal protestní sebevraždu 24 letý četař Arnošt Hrad. Ve třech dopisech na rozloučenou, matce, veliteli a kamarádům vysvětlil svůj čin tím, že se nemohl a nechtěl smířit s odstoupením hranic a území republiky nepříteli bez boje. Vyjádřil tak postoj většiny československých vojáků.
My pokračujeme dál. Po cestě potkáváme staršího pána na procházce (prší). Ptá se nás kam míříme, radí nám ohledně trasy, ubytování a kam na jídlo ve městě. Loučíme se a my míříme k dělostřelecké tvrzi Hůrka.
Prohlídka zrovna začíná, už ji ale nestíháme. Musíme počkat další hodinu. Aspoň máme čas se trošku usušit, převléct a dát si něco k jídlu v místním stánku. Jdeme na delší 100 minutový okruh. Průvodce nás zavede 600m do nitra kopce a přitom popisuje jednotlivé části objektu. Zastavujeme se až na dně výtahové šachty ústící do jednoho ze srubů na povrchu. Jsme asi 40m pod zemí.
Po prohlídce si dáváme ještě něco na zahřátí a míříme dolů do města najít dnešní ubytování. Procházíme uličkami a zaujmou nás apartmány Evropský dům, fotíme kontakt pro případ. Přicházíme na náměstí, kde na rohu nacházíme turistickou ubytovnu, no podle recenzí se nám do ní úplně nechce.
Zkoušíme teda zavolat na druhý kontakt. Náhodou pán, s kterým mluvíme do telefonu jde po ulici přímo před námi. Tak se ho přímo ptáme na ubytování. Nabízí krásné apartmány za solidní cenu. Nakonec se dohodneme. Předtím jsme po cestě míjeli asijské bistro, máme hlad, zkoušíme teda štěstí jestli ještě vaří. Naštěstí ano, spořádáme velké porce a pivo a můžeme se jít konečně sušit do tepla. Po sprše už jen odpočíváme a pomale usínáme.