Neděle 12.7.2020
Dlouho jsme si pospali, na pořádné probuzení ještě dáváme kafe a můžeme vyrazit.
Pokračujeme stále po červené kolem jeskyně a skal, kde už šplhají první lezci.
Jdeme na hráz přehrady Kružberk. Kousek od tohoto místa stávala, než vyhořela, ještě do roku 1992 rodinná vila Carla Weisshuhna, pradědečka opavské rodačky Joy Adamsové. Tady trávila své dětství pozdější ekologická aktivistka a bojovnice za práva zvířat u nás hlavně známá svou knihou Příběh lvice Elsy. V samotné vile bylo díky staviteli přehrady Janu Čermákovi do osudného požáru i muzeum věnované Joy Adamsové a její rodině. Dále i obsáhlá dokumentace k průběhu stavby a fotodokumentace ke všem zatopeným obcím. Vše bohužel lehlo popelem.
Pokračujeme po cyklostezce kopírující břeh přehrady. Po několika kilometrech vystoupíme až ke zřícenině Vildštejn, ze které jsou dnes patrné jen terénní úpravy, a dál jdeme po červené značce.
Po chvíli se napojíme na silnici, která vede z Budišova nad Budišovkou. Přicházíme do obce Dvorce, kde naštěstí i v neděli mají otevřený krámek s potravinami, v batozích nám už skoro nic nezbývá. Obědváme o kousek dál. Přes náměstí pokračujeme dál, bohužel zase po asfaltové silnici.
Na konci obce potkáváme mladou rodinku s dcerou, kteří přijeli podpořit svého kamaráda jedoucího společně s dalšími vytrvalostní závod 1000 mil Československem. Za zatáčkou zdravíme trojici závodníků. Po pár kilometrech nacházíme něco, co jim muselo po cestě vypadnout.
Míjíme Křišťanovice, Nové Valteřice. Ani v jedné z vesnic není hospoda.
Lesem pokračujeme k vysílači na Slunečné a poté stále dolů do Dětřichova.
Měl by tady být podle ukazatelů a navigace motorest, no piva se zase nedočkáme, budova vypadá opuštěně. Naštěstí hned naproti vidíme malou hospodu na fotbalovém hřiště. Dáváme pivo na poslední úsek dnešní cesty.
Červená turistická nás vede stále po silnici až do Ryžoviště. Na návsi u nefunkční kašny pojíme večeři a směřujeme někam za městečko k lesu, kde bychom mohli klidně přenocovat. Kus od rozcestníku Nad Ryžovištěm odbočujeme z turistické značky a dostáváme se do míst kde právě dotěžili jednu část lesa. Vybíráme rovný plácek pod zbylými stromy a zaleháme. Jen veverky nás straší pískotem a neustálým lámáním větviček.
