Středa 1.7.2020
Vyspaní do růžova vstáváme, Lukáš dělá poslední fotky z rozhledny a já jdu doplnit zásoby vody na cestu.
Pokračujeme po zelené přes Malý Lopeník až k Mikulčinu vrchu. V místním penzionu chceme dát ranní kávu, ale bohužel otvírají až za půl hodiny.
Pokračujeme dál. Cesta nás vede dlouho po silnici, až dorazíme k Chatě pod Vyškovcem, kde dáváme pivo (kávovar nefunguje), dobíjíme elektroniku a jdeme dál. Luky objevuje další dvě přisátá klíšťata, takže proběhne menší operace s pinzetou.
Po žluté dojdeme až do Starého Hrozenkova, kde v restauraci na benzínce objednáváme polévku a konečně dostáváme i kafe.
Dnešním dalším cílem je Žítková, zde se zastavujeme u Muzea poslední žítkovské bohyně. Potkáváme tu skupinku osmi starších turistů, kteří stejně jako my mají zájem o prohlídku. Jeden z pánů volá na číslo na bráně, zda je otevřeno i mimo oficiální víkendové dny. Máme štěstí, za chvíli už sedíme na dvorku Irmy Gabrhelové a od současného majitele dostáváme opravdu podrobný výklad o zdejší historii a konkrétněji o pověstných Žítkovských bohyních. Po prohlídce pokračujeme plni dojmů dále.
Uvažujeme kde dnes přespíme, jelikož předpověď počasí na noc opět hlásí bouřky. U rozcestníku Na Koncích doplňujeme vodu ve studánce a jdeme dál po červené, doufáme, že příští turistický přístřešek bude schůdnější pro přespání i za bouřky.
Potkáváme cyklistu, který nás prosí o pomoc, že má vybitý telefon a neví kudy dál. Samozřejmě ho podle našich map navedeme a jdeme dál.
Bohužel Na Třešňové nejsme dvakrát nadšení z možného „bydlení“ a cedule o možnostech padajících stromů nám odvahy na dnešní noc taky moc nepřidá. Nedá se nic dělat, zkoušíme zavolat do nejbližšího penzionu v Bylnici, jestli by nás ještě ubytovali, i když bysme dorazili až kolem desáté večer. Pán je v telefonu naštěstí lidumil a i když má prý plně obsazeno neposílá nás do háje, můžeme přijít. Musíme teda sebrat všechny zbývající síly a vydat se na další asi 9km cestu, se kterou jsme dnes už nepočítali. Procházíme kolem vrcholu Javorník a pádíme přímo dolů.
Pomalu se stmívá. Trasa nás vede přes ohradu pro ovce, kde naši modrou značku ztrácíme. Navigace v telefonu nám nepomáhá, ukazuje cestu, kterou prostě nevidíme. Nakonec jdeme přímo do lesa a podle navigace pajdáme přes kořeny a polámané větve lesem, snad správným směrem.
Sláva, modrá značka nalezena a my můžeme pokračovat stále dolů z kopce, už vidíme světla města. Pán z ubytovny už volá, jestli jsme na cestě, že už jsme tam měli být. No rychleji to prostě nešlo. Konečně dorazíme do cíle, dost vyčerpání, dáváme teplou sprchu, něco málo do žaludku a rychle spát.