Ráno po pořádné snídani odcházíme z ubytování a míříme přes Tvarožnou Lhotu na hřebeny Bílých Karpat. Dnešní cíl je dojít co nejblíž k Velké Javorine.
Procházíme Hroznovou Lhotou, známou pro muzeum oskeruší, směrem na rozhlednu Travičná. V místním JZD, nám dávají jasně najevo, co si o nás myslí, tak raději probíháme vesnicí co nejrychlej to jde.
Jeřáb oskeruše je ustanovena stromem Slovácka a místní vysadili alej z vesnice, až k lesu pod rozhlednou. V té nechybí ani moruše, kterých si trochu po cestě natrháme na svačinu.
Už od rána je obloha zamračená a jen čekáme na první bouřku. Ta nás chytá u lesního přístřešku kousek pod rozhlednou. Alespoň máme čas na napsání dalšího příspěvku.
Samotná rozhledna je otevřená jen přes víkend, tak se bez zastavení vydáváme na kafe k přehradě Lučina. Od kempu vede stezka nahoru přes orchidejové Vojšické louky k hřebeni Bílých Karpat.
Čím víc stoupáme, tím víc se dostáváme do mraků, které nás zásobují slabým deštěm další dvě hodiny. Místy jde vidět jen 20m před sebe.
Kousek od prvního hraničního kamene se Slovenskem, se napojíme na cestu Marušky Kudeříkové. Ta nás bude provázet skoro celý den až na vlakové nádraží do Vrbovců. Stejně tak i hraničníky.
Paní výpravčí prosíme o vodu a také zjišťujeme kdo to vlastně ta Maruška byla.
Od místa zvaného Tři kameny, na kterém je staré vytyčení hranice oddělující Moravu a Uhry, šlapeme další hodinu na alespoň trochu rovné a suché místo kousek od rozcestníku u Kamenných vrat. Chvíli před soumrakem natáhneme v lese plachtu, večeříme a jdeme spat.
