V noci hrozně dlouho nemůžeme usnout a to z několika důvodu. Do jedné hodiny je pořád teplo, péřové spacáky tomu vůbec nepomáhají, ale bez nich koušou komáři a jiná havěť. K tomu všemu se kolem půl druhé začnou z okolního polí ozývat naprosto nelidské zvuky. Během 5 minut už slyšíme zrozence pekla ze třech různých stran ne dál než 20 metrů od našich spacáků. Vytí, štěkání a sténání pokračuje asi půl hodiny, potom se víc a víc vzdaluje. Usínáme.
Neděle 28.6.2020
Jelikož jsme včera večer zakempili na křižovatce polních cest, tak nás od brzkého rána míjejí projíždějící auta. Je tuším kolem 8 a po probdělé noci vstáváme. Na internetu zajišťujeme, že noční jezdci apokalypsy byli jen obyčejné lišky. Asi se dohadovaly o zajíce, kterého jedna chytila.
Po rychlé snídani a vyvětrání spacáků balíme věci a pokračujeme do Žeravic. Dopoledne jsme spotřebovali zbytek vody, proto přijde vhod, když nám místní pán doplní jednu petku.
Jdeme polem až do Vracova, zase se zakecavame s místní paní, která nám popisuje cestu a navádí na obchod. U kostela pojime oběd a pokracujeme do rozsáhlého lesa.
Cesta je sice pořád po rovince, což je super, ale sluníčko pali a bohužel nejdeme úplně ve stínu.
U rekreačního střediska Littner uděláme malou zachazku ke Žilkovemu dubu a pak pokračujeme po žluté až do Bzence-Přívoz, kde vyprahlí v hospodě dáváme pivko.
Podle počasí má dnes v noci dost pršet, tak se rozhodujeme, že noc strávíme někde na ubytku. Náš denní rozpočet je 300 Kč, proto je náročné najít něco cenově přijatelného. Po mnoha minutách konečně na netu najdeme penzion ve Strážnici, zamluvíme a můžeme pokračovat v cestě.
Do Strážnice jdeme cestou mezi zahrádkama, kolem koupaliště, autokempu („nejlepsi kemp roku 2019“ – možná proto je chatka za 450 Kč/noc/osoba, což je pro nás příliš). Kolem zámku, přes zámecký park, náměstí a dorazíme až k našemu ubytování.
Vyřídíme formality a běžíme do obchodu, který za hodinku zavírá. Nakupujeme na příští dva dny.
Rychlé přepereme špinavé oblečení, dáváme večeři, sprchu a už nás volá postel…