Úterý 1.9.2020
Předpověď počasí nelhala. V noci začalo pršet a prší stále. Dnes vyrážíme už z ubytování s pláštěnkami na batozích v a nepromokavém oblečení. Na Mírovém náměstí zapadneme do kavárny, kde si dáme kávu a něco ke snídani. Dnes je první školní den, takže kavárna praská ve švech. Pořád poprchává a obloha je zatažená, ale musíme vyrazit na cestu.
Pršet má celý den, takže se rozhodneme opět o něco zkrátit cestu. Po modré značce jdeme za město, procházíme kolem dalších rybníků až do Albeře a odtud po silnici do osady Klášter ke Kostelu Nejsvětější Trojice.
Jelikož jsme stále u rakouské hranice, v lese už zase potkáváme spoustu opuštěných řopíků, pozůstatků prvorepublikového československého pohraničního opevnění.
Lesem přicházíme ke zřícenině hradu v obci Pomezí. Ten je bohužel dnes zavřený, ale kromě polorozpadlého kostela z něj stejně moc nezbylo, takže nás to ani nemrzí. Pokračujeme tedy dál do kopce po modré značce do Landštejna a ještě víc nahoru k samotnému hradu.
Po prohlídce, kde se toho stejně moc nedozvíme a vlastně se procházíme jen mezi holými zdmi, jdeme na oběd do nedaleké restaurace. Hrad je víceméně opravená zřícenina s jedinou zajímavostí a to věží, která slouží zároveň jako rozhledna.
Chceme pokračovat dál lesem po červené značce kolem hradu, ale výstražné cedule na stromech nás posílají na silnici. V lese probíhá právě těžba dřeva. Obcházíme tedy hrad z druhé strany. Zanedlouho se naštěstí napojujeme zpět na červenou značku. Jdeme kolem Kaple Panny Marie od které máme z kopce hezký výhled na vodní nádrž Landštejn.
Dál jdeme zase kus po silnici až do Starého Města pod Landštejnem. Městečko jen procházíme a míříme zase zpět do lesa. U rozcestníku Slavonický les uhýbáme kousek z červené značky směrem k hlavní cestě a jdeme si udělat fotku u hraničního kamene, který vyznačuje historickou hranici Čech a Moravy. Jupí, tímto jsme dnes, přesně devět týdnů od startu, konečně vstoupili zpět na Moravu. Do cíle to máme už jen kousek.
Zanedlouho uhýbáme z červené značky znovu. Jdeme se podívat na vykopávky středověké vesnice Pfaffenschlag, kterou kdysi vypálili Husité při svém tažené do Rakous a lidé se sem už nikdy natrvalo nevrátili. Místo bylo znovuobjeveno v 60. letech a zajímavostí je, že výkopové a konzervační práce zastávali přes deset let pod vedením archeologů a učitele žáci 7. až 9. tříd z místní školy.
Cesta nás vede ještě kus dál lesem, kde se pak po naučné stezce procházíme pevnostním areálem Slavonice. Několik řopíků je zde zrekonstruováno do podoby z roku 1938 a celé místo je krásně doplněné o popisné tabule se spoustou zajímavých informací.
Po pár kilometrech přicházíme do Slavonic. Začíná opět pršet. Jdeme se raději schovat do tepla benzínky, dát si předražený párek v rohlíku a něco teplého k pití. Po odpočinku pokračujeme na Náměstí Míru. Procházíme podloubím ke Kostelu Nanebevzetí Panny Marie a Městské věži.
Odtud máme jít dál po zelené. Jenže špatně odbočujeme, čehož si všímáme až po chvíli. Musíme si to střihnout přes podmáčenou oranici a dostat se na správnou cestu. Jdeme kus po silnici, kolem kukuřičného pole. Doufáme, že navečer nepotkáme žádného pašíka. Už se pomalé stmívá. Odbočujeme na polní cestu. Ukazatel nás informuje, že do cíle to máme ještě 2,5 km. Musíme si pospíšit. Po chvíli zjišťujeme, že jen tak rychle to nepůjde. Pole je zase podmáčené, tentokrát již pořádně. Nemáme na výběr, musíme projít skrz. Několikrát jdeme úsekem, kde máme vodu po kotníky. Není to nic příjemného. Celý den poprchávalo, takže jsme byli šťastní, že jsme jakžtakž k večeru uschli. A navíc se ochladilo. Takže mít mokré boty se teď úplně nehodí. Už po tmě, s čelovkami na hlavě, konečně přicházíme ke Kostelu Panny Marie Bolestné (Montserratu). Za ní je postavený velký prostorný přístřešek, kde je náš dnešní cíl. Převlečeme se do suchého, roztáhneme spaní a pověsíme vše mokré na prádelní šňůry, kterou sem někdo chytře umístil. Sice fouká vítr, ale jsme tu v závětří a kdyby v noci náhodou opět sprchlo, tak tady budeme určitě v suchu.
