Pondělí 24.8.2020
Večer se k nám přidali ještě další dva trempíci se stanem. I tak nás tu spalo míň než to bylo na minulém nocovišti. Po včerejším dešti zůstalo všude mokro a to se podepsalo i na naší plachtě. Přes noc zevnitř zkondenzovala voda a od rána odkapávala na spacáky. Vzbudili jsme se mokří. Navíc jsou v lese mraky hrozně nízko a taky mlha by se dala krájet. Vylézáme ze spacáků jako poslední, je celkem chladno, sluníčko je zatím schované. Zásoby jídla došly, budeme muset později někde nakoupit. Balíme všechny mokré věci a vyrážíme na cestu.
Jdeme po červené značce, napřed na opačnou stranu, ale za chvíli se rychle zorientujeme. Všude v lese a na polní cestě se stále drží mlha. Potkáváme jen jeden pár cyklistů, jinak je tady zatím liduprázdno.
Procházíme opět kolem míst, kde ještě těsně po válce bývaly prosperující osady Dolní Cazov, Horní Cazov, Mlaka, Krásná Hora, Spálenec. Jelikož tady po staletí žilo většinou německé obyvatelstvo, které bylo po prohrané válce, stejně jako většina z 3 miliónů lidí stejné národnosti, nuceno mezi lety 1945 a 1946 odejít z Československa do Německa. Osady neměl znovu kdo osídlit a díky zřízení pohraničního pásma byly opuštěné domy srovnány se zemí, taky aby nemohly poskytovat úkryt případným agentům nebo utečencům.
Kousek od cesty scházíme k pomníku Bohumila Hasila, bratra proslulého převaděče Josefa, přezdívaného Král Šumavy.
Přes koleje přicházíme do Nového Údolí. Rozhodneme se, že odsud pojedeme jednu zastávku vlakem do Stožce, kde je podle mapy malý obchod a nakoupíme si zásoby jídla. Obchod jsme až doteď nepotkali. Vlak odjíždí za hodinu, jdeme si teda zatím dát něco k pozdní snídani do Krčmy Vagón. Na lavičce mezitím sušíme vlhké věci. Vlakem přijíždíme do Stožce, kde konečně v malém obchůdku nakoupíme potraviny. Máme ještě hodinku čas na zpáteční vlak, tak si jdeme dát oběd do místní restaurace Pstruh.
Přijíždíme zpět do Nového Údolí. Zběžně si procházíme muzeum Pošumavské jižní dráhy udělané ve starém odstaveném vagónu. Chvíli posedíme, dosušíme zbylé věcí a doplníme vodu.
Pokračujeme po červené kolem další repliky Železné opony. V místním hotelu si dáváme na stojáka lokální malé pivo Březí koza.
Jdeme dál lesem. Přicházíme k Rosenauerovu pomníku, kde je zároveň začátek Schwarzenbernského plavebního kanálu. Ten sloužil hlavně v 18. a 19. století k levné přepravě vytěženého šumavského dřeva do Rakouska.
Stoupáme stále výš. Odbočili jsme od asfaltové silnice. Jdeme po úzké lesní cestičce, kudy teče potůček. Skáčeme přes kameny, občas šlápneme do bláta. Nohy i boty jsou už zvyklé. Přicházíme k prvnímu hraničnímu kameni a pokračujeme podél německých hranic přímo vzhůru.
Vyškrábeme se na Třístoličník. Je tu horská chata na německé straně a spousta turistů k tomu.
Rychle měníme směr a jdeme se podívat na nedaleký vrchol Hochstein a u něj postavenou kapličku. Vracíme se na červenou trasu přes Třístoličník.
Pokračujeme na protější kopec na vrchol Trojmezná.
O kousek dál procházíme Trojmezí, místo, kde se setkávají hranice Česka, Německa a Rakouska.
Jdeme na další kopeček, tentokrát se jedná o Plechý, nejvyšší vrchol celé české Šumavy.
Uhýbáme na žlutou turistickou značku, jak píší, půjdeme po zážitkové trase na vlastní nebezpečí. Cesta je moc pěkná, kocháme se výhledy na Plešné jezero pod námi a Lipno o kus dál v dálce. K němu přijdeme zítra.
Scházíme výškové metry, které jsme dnes vyšlápli nahoru. Procházíme kolem Štifterova pomníku.
A dál kolem studánky, ve které doplníme do plna vodu. Konečně jsme téměř v cíli dnešního dne. Projdeme kolem Plešného jezera, přes Kamenné moře a vydáváme se po zelené stále dolů.
Sláva, přicházíme k poslednímu nouzovému nocovišti Národního parku. Místo je už téměř celé zaplněné stany, zatím nejvíc lidí z těch tří nocovišť, kde jsme spali. Najdeme si místečko na plachtu a mezitím přicházejí další a další lidé. Někteří se sem ještě vejdou, ale jiní to vzdávají a jdou hledat místo někam do lesa. Jdeme si uvařit večeři a pomalu zalezeme do spacáků. V průběhu večera přicházejí ještě další menší skupinky turistů.