Neděle 23.8.2020
Vstáváme odpočatí. Než se ráno konečně dostaneme z ubytování, tak je zase po deváté hodině. Jdeme se ještě podívat do infocentra. Obchod v Modravě nemají. Dáváme si tu alespoň kávu z automatu a kupujeme sušenky na svačinu.
Dnes si trochu zkrátíme cestu. Od muzea Dřevák se vydáváme po červené nahoru do lesa. Po pár kilometrech kousek odbočíme z cesty a jdeme se podívat k prameni Vltavy. Lidí je tu jak smetí, takže se dlouho nezdržujeme a pokračujeme zase dál.
Lesem dojdeme až do Bučiny. Cestou nás pořád předjíždí a objíždí desítky cyklistů.
Procházíme kolem kapličky, pozůstatků osady a jdeme k hotelu Alpská vyhlídka. Dnes se výrazně ochladilo a fouká. Na zahřátí dáváme polévku a pivo za pravé vysokohorské ceny.
Pokračujeme kolem památníku tzv. Železné opony. Speciálně opevněného hraničního pásma, které zabezpečovalo neprůchodnost státní hranice s tehdejšími státy západního bloku. Systém až tří plotů, tvořených ostnatým drátem a od roku 1953 do roku 1965 pod vysokým napětím až 6000V, byl umístěn přibližně 2 km směrem do vnitrozemí od státní hranice. To z toho důvodu, aby při případném překonání všech překážek narušitelem měli pohraničníci čas uprchlíka chytit, dřív než překoná státní hranici.
Dál míjíme několik zaniklých osad (Na Mlýnské mýtině, Chaloupky). Odbočujeme ke Knížecím Pláním.
Zde zůstal hřbitov a pietně upravené pozůstatky farního kostela.
Po červené značce jdeme dál. Na tento úsek mají již cyklisti zákaz, přesto jich několik po cestě potkáváme. Trasa vede úzkou cestičkou mezi pastvinami. Přecházíme Červený potok, který zároveň i vymezuje hranici s Německem. Narážíme na další pozůstatky domů (Stodůlky, Žďárek, Josefov).
V přístřešku dáváme svačinku, což je vlastně náš dnešní oběd. Z červené přecházíme kousek po cyklostezce na zelenou. Ta nás doveze přímo do obce Strážný, kde potřebujeme nakoupit něco k jídlu. Těsně před obcí začne pořádná průtrž. Pršet dnes nemělo, ale mraky se nad námi honily celý den. Chvíli zůstáváme schovaní pod stromy. Až to poleví, jdeme dál. Moc jsme nezmokli, ale boty máme i tak durch mokré. Přicházíme k restauraci Rybárna, kde si nakonec dáváme večeři. Jdeme se podívat po potravinách, ty jsou ale již zavřené a ve free shopu nemají nic co bychom si chtěli koupit.
Jdeme teda na benzinku. Tady aspoň na chvíli sedáme do sucha na kafe a čaj. Bylo by to tu ideální na snídani, ale zrovna čteme upozornění, že od zítřka tady bude několik týdnů probíhat rekonstrukce. Hold snídani si budeme muset obstarat jinde. Vracíme se po silnici kousek zpět a navazujeme na žlutou značku. Ta nás vede lesem až k nocovišti. Pár lidí už tady má rozložené spaní (jeden stan a dva blázni jen ve spacácích). My se k nim přidáváme a roztahujeme plachtu. Nocoviště jsou vždy na otevřeném prostranství, takže je jasné, že navečer a ráno padne rosa. Pod širákem bychom zde nespali. Se setměním kolem 8 hodiny už ležíme ve spacácích a pomalu odpočíváme až usínáme.
