Sobota 22.8.2020
Před půlnocí dorazila ještě velká skupinka, která probudila celé nocoviště. Bezohledně nám svítili do očí a mluvili a smáli se nahlas, jako by se nechumelilo. My i přes špatné vyspání, vstáváme už v 6 ráno.
Předpověď počasí ukazuje odpoledne po delší době zase bouřky, kterým se chceme vyhnout. Již včera jsme si zajistili ubytování v Modravě, tak doufáme, že tam stihneme přijít ještě suší. Rychle balíme věci a vyrážíme na cestu. Kousek za kempem míjíme pozůstatky bývalé sklářské vsi Hůrka.
Dnes na tomto místě stojí pietní pozůstatky kostela a nově postavená hřbitovní kaple sv. Kříže.
Pokračujeme po žluté až k rozcestí Vysoké lávky, tady měníme na zelenou. Cesta je pěkná, jdeme stále lesem.
Přes místní hřbitov přicházíme do obce Prášily. Tady v místním krámku kupujeme něco k snídani, kávu a doplňujeme vodu.
Z vesnice pokračujeme po červené značce kolem Prášilského potoka až k Frantovu mostu. Cesta od Prášil se už změnila z lesní na asfaltku.
Jdeme dál lesem po zelené a u rozhledny Poledník pokračujeme po červené. Rozhledna je z technických důvodů uzavřena. Jdeme se alespoň podívat blíž. Je tu další nouzové nocoviště a velké posezení pod střechou i s krbem, které by se dalo také využít k přenocování za špatného počasí.
Odtud pokračujeme stále po červené z kopce dolů. Občas míjíme další turisty anebo cyklisty. Procházíme téměř pořád kolem potoka a rašelinišť. V přístřešku u další zaniklé osady Javoří pila si dáváme rychlou svačinu.
Jdeme dál, na obloze se již objevují první černá mračna. Cesta vede stále po asfaltu podél Roklanského potoka. U bývalých ubikací roty pohraničníků narážíme na kámen s nápisem Neprojdou. Jedná se o motto Pohraniční stráže, ozbrojené složky, která měla na starost ostrahu a kontrolu státní hranice po roce 1951. Při jejím střežení bránili příslušníci stráže nepřátelům tehdejšího režimu pronikat na území Československa. Oficiálně se mělo jednat o západní agenty, ale v reálu hlavně šlo o tzv. Agenty chodce. Československé emigranty posílané zpět do vlasti za účelem zpravodajské činnosti. Později bránili uprchlíkům v útěku za svobodou z komunistického Československa, a neváhali při tom používat zbraně, v souladu s tehdejšími právními předpisy. Během výkonu služby v letech 1948–1989 zemřelo celkem 654 pohraničníků, z toho většina nehodou, v některých případech i sebevraždou. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich. Civilistů bylo zabito 450. Většina těchto civilistů byla neozbrojená a byla zastřelena ozbrojenými příslušníky vlastního národa.
Přicházíme do Modravy, po pravé straně je další nouzové nocoviště. My míříme do pivovaru Lyer. Tady si máme vyzvednout klíče k ubytování, ale jsme tady ještě brzy. Už o půl 2 dnes máme v nohách 27 km. Ochutnáváme jejich pivo a zelňačku. Víc neobjednáváme, protože ceny jsou tu ještě vyšší než v Krkonoších, a to je co říct. Asi za hodinu máme zaplacené ubytování a my jdeme o několik stovek metrů dál do penzionu U pstruha. Pokojík vypadá čistě, tak jsme spokojení. Sice je dost brzy a předpověď počasí se opět změnila, možná ani pršet nebude, ale zůstáváme. Odpočineme, nabereme energii a potřebujeme zase dobít elektroniku. Oba po sprše na několik hodin odpadneme. Venku mezitím trošku sprchlo, ale žádná bouřka nebyla. Alespoň jsme dnes v suchu. V kuchyňce nachystáme jídlo a můžeme pomalu jít spát.
