Den čtyřicátý třetí

Úterý 11.8.2020

Se vstáváním si jako téměř vždy dáváme na čas. Z penzionu se přesuneme jen o pár domů dál do místního řeznictví dát si na stojáka vlašák s rohlíkem. Právě včas přicházíme na zastávku autobusu, kterým se svezeme zpět do Kralup na vlakové nádraží, kde jsme včera ukončili cestu.

Odtud pokračujeme dál po červené značce která nás vede téměř celým městem. V části Mikovice kupujeme nealko na osvěžení, protože už dopoledne je zase vedro k padnutí.

Jdeme přes Minice, lesem přes Otvovice a Zákolany. Tady se opět zastavujeme na něco k pití a kávu v místním hostinci u Libuše. Fotíme i sochu nejslavnějšího zdejšího rodáka, prezidenta Antonína Zápotockého.

Pokračujeme do kopce nad vesnici ke hřbitovu s přilehlou jedenáct století starou rotundou sv. Petra a Pavla stojící na místě bývalého slovanského hradiště Budeč. Jedná se o nejstarší stojící budovu v Česku.

Částečně lesem a částečně po poli, procházíme kolem chatových osad až ke zřícenině hradu Okoř. Na prohlídku nejdeme. Zato chceme najít něco k jídlu. Zakotvíme v restauraci Na parkovišti. Rychle něco málo pojíme a pokračujeme v cestě.

Stále po červené přicházíme do Malých Číčovic, tady vyměníme značku za žlutou barvu a pokračujeme až do Velkých Číčovic.

Dál jdeme podél silnice po cyklostezce k dálnici D7 a vydáváme se polní cestou do Makotřas. Ty celé procházíme a po zelené značce přicházíme k Lidickému hřbitovu.

Tady za námi přijede kamarádka Bára, která v Památníku pracovala a bude nám dělat dnes průvodkyni. Procházíme celým pietním územím, kde ještě do 10. června 1942 stála obec Lidice. Vesnice byla víceméně náhodou vybrána jako oběť kolektivního exemplárního trestu na českém obyvatelstvu. Důvodem byl úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora a hlavního organizátora holokaustu Reinharda Heydricha českými výsadkáři Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem. Lidickou tragédii nepřežilo celkem 192 mužů popravených ten den přímo ve vesnici, 60 žen zemřelo v koncentračních táborech nebo na následných pochodech smrti, 82 z 88 zavražděných dětí bylo zplynováno ve speciálních automobilech v polském Chelmnu. Po druhé světové válce se vrátilo domů 143 žen a po usilovném pátrání i 17 dětí, které byly během války ještě novorozenci anebo uznány za rasově čisté a odevzdány do německých rodin.

Procházíme kolem základů školy, kostela, několika soch a také lidické hrušně, která jako jediná unikla celkové likvidaci obce a to jen protože si nacisté mysleli že je již suchá.

Pokračujeme k základům
Horákova statku a nedalekého hromadného hrobu mužů, kteří tu byli nemilosrdně zabiti.

Dále kolem Pomníku dětským obětem války, který ukazuje všech 82 lidických dětí zavražděných v Polsku hledících směrem k hrobu jejich bratrů, otců a dědů. Sousoší je životním dílem sochařky Marie Uchytilové, mimo jiné autorky československé jednokoruny. Sochařka soukromě navštěvovala po mnoho let přeživší lidické ženy a podle jejich popisů modelovala dětské postavy. Jen jednotlivé tváře nechala na své tvůrčí fantazii, nechtěla aby se matky museli dívat svým mrtvým dětem do očí. Bohužel se realizace pomníku v polovině devadesátých let již nedožila.

Celý areál zakončuje Lidický památník a muzeum ve vzdělávacím středisku. Tady se stojí za to podívat na poutavý film z období první republiky a doby jenž předcházela samotné tragédii v Lidicích. Celá expozice je taktéž zajímavě udělaná. V jedné části jsou dokonce ve smyčce nahlas předčítány dopisy lidických dětí, které napsali domů na již neexistující adresy pár dnů před svou smrtí. Po prohlídce tohoto místa si jdeme oddechnout do přilehlého růžového sadu. S Bárou se loučíme. Děkujeme jí za podrobný výklad.

My jdeme dál do nových Lidic. Ty byly po válce vystavěny pro přeživší ženy a děti pár stovek metrů od původní vesnice. To i díky sbírce britských horníků, jenž ještě během války založili hnutí Lidice shall live! Původní Lidice jsou zachovány v takovém stavu, v jakém je nalezly ženy vracející se z koncentračních táborů.

U Lidické galerie si chceme dát v restauraci něco k jídlu, bohužel už ale nevaří. Aspoň doplníme tekutiny.

Jdeme dál po cyklostezce do obce Hřebeč. Abychom obešli průmyslovou zónu v Kladně, jdeme do obce Velké Přítočno a po poli kolem silnice až směrem k lesu. Stmívá se. Napojujeme se opět na cyklostezku a s čelovkami najdeme místo na spaní na okraji lesa. Budeme spát pod širákem, pod plachtou by bylo moc horko.