Pondělí 10.8.2020
V noci bylo až nesnesitelné teplo. Naše péřové spacáky se nám lepily na tělo a nespalo se úplně příjemně. Nicméně dnes nás opouští Anette a proto vstáváme již o půl sedmé, na co nejsme zvyklí, aby stihla autobus ze Ctiněves a dostala se z Prahy domů do Německa. Vyprovodíme ji na zastávku, kde si ještě stihneme dát snídani než přijede autobus. Loučíme se a my po delší době opět vyrážíme sami na cestu.
Dnes se budeme celý den držet červené značky. Jdeme víceméně pořád přes pole anebo malé lesíky. V jednom takovém zacházíme k pozůstatkům hradu Jevín, po kterém zbyly jen dva kopečky s terénními úpravami v lese. Pokračujeme přes Jeviněves, přes pole do Mlčechvostů.
Přicházíme opět k řece, tentokrát se jedná poprvé na naší cestě o Vltavu. Podél ní jdeme až do Vepřek.
Dál se stáčíme více doprava od vody a pod dálnici D8 pokračujeme přes Nové Ouholice, Podhořany, Hleďsebe. Divíme se jaké názvy vesnic tady existují. Kousek od nás jsou ještě Dědibaby, Křivousy anebo Zlosyň. Přicházíme do Nelahozevsi. Tady jdeme kolem sochy a rodného domu Antonína Dvořáka k zámku.
Scházíme opět k vodě a podél ní přicházíme do Kralup nad Vltavou. Tady si dáváme oběd v čínské restauraci a kávu v pěkné kavárně, která je součástí infocentra. Předpověď počasí po dlouhé době zase ukazuje možnost deště a bouřek. Zvedající se vítr nám za chvíli jasně naznačuje, že dnes už asi dál nedojdeme. Telefonicky si zamlouváme místo v kempu ve Veltrusech. V Kralupech jsme žádné ubytování za rozumnou cenu nenašli. Jdeme tedy na vlakové nádraží, jelikož je kemp asi 5 km zpět na cestě po které jsme přišli. Přes Palackého náměstí, kolem kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava a sochy vojáka Josefa Švejka procházíme centrem Kralup.
Za pár minut nám jede vlak směr na Ústí. Druhou zastávku vystupujeme zpět v Nelahozevsi. Přecházíme přes most a po pár set metrech jsme u kempu. Začíná silně pršet. Zaplatíme a jdeme do naší chatky. Při prvním pohledu jsme zděšení. Chata celkově nevypadá úplně špatně, ale při pohledu na postele se nám udělá špatně. Matrace a něco čemu říkají ložní prádlo je kompletně pokryté různobarevnými skvrnami, s převládající rudou a žlutou. Prohlížíme záhyby matrace a kontrolujeme, jestli nenajdeme štěnice, od pohledu tomu bohužel vše napovídá. Venku je mezitím liják, tak nám nezbývá než pár minut zůstat vevnitř. Po chvíli se jde Lukáš zeptat zpět na recepci, jestli by nám mohla paní majitelka dát alespoň prostěradlo a čisté ložní prádlo, abychom zakryli ty nechutné matrace. Navíc vypadává klika u dveří, takže si ani nemůžeme zavřít, aniž bychom pak museli vylézat ven oknem. No bohužel paní majitelka je nesmírně neochotná a arogantní. Když řekne, že přece nebude v takovém dešti chodit po kempu a něco řešit a pokud se nám teda nelíbí, můžeme jít jinam, bereme zpět peníze a bezeslova odcházíme pryč. Pod nedalekým mostem zkoušíme obvolávat další ubytování ve městě. Usměje se na nás štěstí. V penzionu U závisti mají volný pokoj. Vše vypadá v pořádku a jako bonus máme pod pokojem i hospodu. Po teplé sprše se jdeme dolů najíst a na pivo. Po chvíli za námi dorazí další známý z Kanady, Petr. Dáme si společně pár piv a kolem deváté jdeme vyčerpání spát.