Den čtyřicátý

Sobota 8.8.2020

Dnes budeme cestovat ve čtyřech. Společně s Anette a Vojtou posnídáme a vyrážíme na vlak, kterým jedeme zpět do Malých Žernosek, kde jsme včera ukončili cestu. Přicházíme k Labi a pěknou loďkou přejíždíme na druhý břeh do Velkých Žernosek.

Dnes máme velké plány, chceme si projít Terezín, kde strávíme prohlídkou minimálně několik hodin. Proto trochu krátíme plánovanou trasu. Místo zámku Kamýk a vrcholu Plešivec jdeme nejprve polními cestičkami, potom po žluté značce na vrchol Radobýl. Tady se nám otevírá pěkná vyhlídka na Litoměřice a okolí. Z tohoto místa si roku 1836 všiml Karel Hynek Mácha požáru dole v Litoměřicích. Při hašení se pravděpodobně napil vody, jenž mohla být zdrojem infekčního onemocnění, na které za dva týdny poté umírá.

Dolů scházíme po stejné trase a pokračujeme dál po žluté značce směrem k ruinám vily Pfaffenhof. Vila vystavěna jako rodinné sídlo bohatého litoměřického stavitele sloužila během války jako pobočka štábu SS.

Odtud se jdeme podívat k uzavřenému vchodu do bývalého dolu a podzemní továrny Richard. Největší objekt svého druhu na českém území, s asi 25km chodeb, sloužil během druhé světové války nacistům k výrobě leteckých  součástí a motorů do tanků. Dlouhou dobu se spekulovalo i o výrobě německých zázračných zbraní, ale tato domněnka nebyla nikdy prokázána.

V továrně pracovali kromě civilních zaměstnanců a vězňů z Terezína i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky tábora Flossenbürg. Toto období dosud připomíná budova někdejšího táborového krematoria.

Je čas oběda, tak si v hospodě Sparta dáváme nakládané hermelíny a Plzeň z tanku. Spěcháme na vlakové nádraží, kde na nás už čeká Roman, který přijel vlakem z Ústí a půjde se s námi podívat do Terezína. Projdeme zbytek města a po mostě přes Labe pokračujeme směrem k Terezínu.

Je opět velké horko, tak se osvěžujeme v restauraci Kotlina u místního golfového hřiště. Přicházíme k infocentru v Terezíně, kde se naštěstí stíháme připojit k již probíhající prohlídce podzemí jednoho z pevnostních valů.

Město Terezín bylo založeno Josefem II. jako jedna z nejmodernějších pevností v tehdejší Evropě za účelem ochrany přístupových cest do Čech ze severu, hlavně z Pruska. Na stavbě pracovalo asi 15 tisíc lidí a proto trvala pouhých deset let do roku 1790. Použito bylo odhadem 200 milionů cihel a pevnostní val o tloušťce 30 metrů má v obvodu 3770 metrů. Své obrané poslání pevnost nikdy v boji neuplatnila, stačila pouhá její existence na zastrašení pruského útočníka. Během druhé světové války sloužila Hlavní pevnost jako židovské ghetto a Malá pevnost jako věznice pražského gestapa.

Po prohlídce chodeb se jdeme ještě podívat do přilehlého muzea zaměřeného na historii pevnosti od založení až do konce první republiky. Dalo by se tady strávit spoustu času, ale ten nás dnes tlačí, takže pomalu pokračujeme dál přes město směrem k řece.

Po cestě si dáváme u náměstí vynikající točenou zmrzlinu. Dál pokračujeme kolem národního hřbitova, kde leží ostatky lidí z šesti masový hrobů nalezených po válce v areálu. Vstupujeme do Malé pevnosti.

Procházíme jednotlivé nádvoří, bloky a cely bývalé věznice i s jednotlivými expozicemi.

Nahlédneme do cely, kde byl vězněn a ve městě i zemřel srbský atentátník a člověk jehož čin se stal záminkou k první světové válce, Gavrilo Princip. V další části je výstava věnovaná Miladě Horákové, která zde byla během války vězněna před převozem k soudu do Německa. Osudným se jí stal až nástup komunistů k moci. Jako jediná žena byla popravena ve vykonstruovaném procesu vlastními lidmi v roce 1950.

Na každého má toto místo určitý vliv a rozhodně nepůsobí úplně přívětivě. Po prohlídce jdeme zpět k centru. U Vodní brány nás čekají Romanovi kamarádi, kteří v Terezíně žijí. Ukážou nám areál bývalé nemocnice a kasárna, kde byli těsně na sklonku války izolováni a léčení přeživší vězni, když ve městě propukla tyfová epidemie.

Jsme po celém dni žízniví, tak si jdeme odpočinout do místního kempu a dát zasloužené pivo. Z náměstí nám poté jede autobus zpět do Litoměřic. Tady se na nádraží loučíme s Romanem, který jede domů do Ústí. A my se pak u stánku s tureckým kebabem najíme a přes pivnici U labutě, kde si koupíme zásobu piva, pokračujeme opět k Vojtovi domů. Po vypití dvou třetin zásob jdeme spát.